Sopky a vzducholodě a mechaničtí pavouci a tohle a tamto a vůbec

Kniha Krocení sopek od editorky Jaymee Goh je sborníkem steampunkových povídek od autorů a autorek z Filipín, Thajska a dalších jihoasijských zemí. Anebo, vyjádřeno stručněji, tohle chceš. To jsem si řekla, když jsem knihu nalezla, jak si nenápadně hoví na poličce. A už při čtení první povídky jsem věděla, že se mi dostal do ruky mimořádný čtenářský zážitek.

Nedostatkem sborníků obecně bývá kvalitativní různorodost. I když vynaložíte snahu na vybrání jen těch opravdu nejlepších příspěvků, často se i tak stane, že se najde jeden, který je kvalitou o úroveň níž než zbytek antologie (a kdyby jen jeden…). Krocení sopek je však onou pověstnou výjimkou potvrzující pravidlo. Každá z povídek se pyšní výrazným vyprávěcím hlasem, zajímavou zápletkou a postavami; netáhnou se, až k unudění čtenáře, ale dopoví vše, co dopovězeno být má. Autoři se také nebáli sáhnout po silných tématech, která však pouze naznačili s citem pro krátký textový útvar. V konečném důsledku je každopádně antologie cenným příspěvkem do prozaické diskuze o kolonizaci, technologickém pokroku a budoucnosti lidstva a lidskosti.

Co opravdu oceňuji je doslov a v podstatě taková přednáška o historii a současnosti jihoasijské sci-fi, fantasy a spekulativní fikce od Jaroslava Olšy. O míle mi to rozšířilo obzory a z už tak skvělé sbírky dělá sbírku téměř bezvadnou (téměř protože tiskařský šotek si naneštěstí zařádil i v této publikaci).

Milou perličkou na závěr bylo i zjištění, že české vydání je prvním zahraničním vydáním tohoto sborníku a je tudíž důkazem toho, že Češi jsou schopni zbytek světa občas i v něčem předběhnout a ne za ním pouze zaostávat.