Velikoronoce

Virus-jehož-jméno-se-u-nás-doma-nesmí-vyslovit dostal přezdívku Vetřelec. V zemi, která se i v běžném nekritickém období drží na předních příčkách žebříčku spotřeby alkoholu, jde na dračku 80% líh. Kdo se dezinfikuje jen zvenku a kdo i zevnitř zůstává záhadou. I když pracovníci obsluhující linky důvěry pro oběti domácího násilí mají jistě svá neblahá tušení.

Rouškovníky odolaly mrazu a vesele kvetou dál. Rodiny si procházkami zpestřují koronaprázdniny. Prostě duben, ještě doma zavřeni budem.

Kdo na rozdíl od desetitisíců obětí letos uteče hrobníkovi z lopaty, je Ježíš Kristus, jehož ukřižování se o rok odkládá. Vatikán mladému pánovi milostivě povoluje zůstat na zemi mezi smrtelníky, aby nehrozilo, že nakazí starého pána nahoře.

Když už jsme u těch Velikonoc. Symbolické – v ideálním případě – vyšupání pomlázkou má za úkol podpořit organismus dívek a žen a udržet je do dalšího roku zdravé. Letos by však taková pouť od domu k domu mohla ledacos roznést a klepy by byly to nejmenší. Tento rok chodí koledovat jen ti, kteří nesnáší své sousedy, ani vlastního života si příliš neváží a halekají u toho: „Hody, hody doprovody, prášek zapij douškem vody.“

Zrušení pomlázky nepotěší družné vesničany zvyklé na velikonoční sousedské panáčky, zato se zaradují feministky, že aspoň na jeden rok upustí Češi od této „barbarské“ zvyklosti.

To všechno je koronténa.

Mě už nezbývá než nám všem popřát to, co nám místo dobré chuti popřál číšník jedné nejmenované hřenské restaurace, když nám servíroval zelenou bramborovou kaši:

„Hodně štěstí.“